Malé vyznání českého lesníka Čiernému Balogu

Na Čierny Balog mne kdysi, téměř před třiceti léty, přivedla náhoda. Na folklorním festivalu v Detve, kde jsem vystupoval s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, mne zaujala hudební skupina z Balogu, zejména jedna z písní – Oči, oči, čierne oči, kterou hrála spontánním a strhujícím způsobem. Po čase mne kamarád, který znal moji slabost na vlaky a parní lokomotivy, poradil návštěvu tehdy ještě provozní části Čiernohronské lesní železnice (ČHLŽ). A stalo se to, co mnohým mým následovníkům, že jsem čarovnému Balogu, ale i celému Horehroní propadl.

Celý natěšený na zimní scenérie s mašinkou „pětkou“ jsem přijel 30. prosince 1982 do Hronce. V dopravní kanceláři ČHLŽ sloužil výpravčí Klement Auxt, u kamen se ohřívala vlaková četa. Jindy zde bývalo před odjezdem vlaku veselo, tehdy tam mrazilo i u kamen. „Ty nic nevíš, dneska jedeme naposled“ – povídal po chvíli Klement. Tím okamžikem se zbořilo kus světa. Ale člověk se otřepe a začne znovu bojovat. Už jsem ani nejel  posledním vlakem a s Klementem Auxtem jsme kuli plány, co s železničkou dál. Dozvěděl jsem se od něj o mladých architektech z Banské Bystrice Vladovi Paškovi a Kláře Kubičkové, kteří se snažili železničku zachránit, začali jsme pořádat brigády. Později vzhledem k mojí chorobné pracovní levorukosti jsem se dal na psaní o této úzkokolejce.

Další historie železničky je již všeobecně známa. Tehdy jsem se nad Vladovými plány o budoucím skanzenu lesní železnice a lesnictví jen nevěřícně pousmál. Nyní se hluboce skláním nad tím, co ve Vydrovské dolině vytvořil on, baločtí lesníci pod vedením ředitele Odštěpného závodu Ing. Miroslava Englera, obec a mnoho dalších lidí, které zde ani není možné vyjmenovat. Člověka potěší, že se ke svým tradicím přihlásili slovenští lesníci, nutno podotknout, že ještě za vedení bývalého podnikového ředitele Ing. Blažeje Možuchy. O prozíravosti současného vedení podniku v čele s Ing. Karlem Vinšem svědčí, že původní námět neodvrhlo, ale pokračuje v něm a ještě více zdokonaluje a doplňuje.

Vždy, když přijedu parním úzkorozchodným vláčkem z Hronce do Vydrovské doliny do lesnického skanzenu, mne tam překvapí něco nového. Letos 24. 7. na Dni stromu to bylo osm nových zastavení lesnické naučné stezky a hlavně rekonstruovaná horáreň, která byla do Vydrova přenesena ze Smrečin na úpatí Poľany. V jedné místnosti vás ovane duch příbytku a kanceláře starosvětského lesníka, i další místnosti jsou věnovány lesnictví, ve vitríně je i unikátní model konečné staničky ČHLŽ na Sihle, včetně malé výtopny.

Předchozího dne byl v Banské Bystrici na místě, kde od roku 1814 do r. 1841 žil významný slovenský lesník a rodák z balocké osady Dobroč Jozef Dekret Matejovie, odhalen pamětní kámen tomuto velikánovi. Hold jemu byl pronesen i na Dni stromu. Součástí bohatého programu byl křest poštovní známky, vydané na počest Jozefa Dekreta Matejovie. Je na ní vyobrazen lesník a interiér Dobročského pralesa. Křtu se zúčastnil spolu s generálním ředitelem LSR, š. p., a ředitelem OZ Čierny Balog mimo jiné také rodák z nedalekého Hronce a pravidelný účastník Dne stromu – letošní osmdesátník - Mistr Ladislav Chudík. Další křest absolvovala nová kniha o Balogu, jeho lesích a lesnících „V kráľovstve zelenej bohyne“. Napsal ji rodák z balocké osady Komov Ladislav Ťažký. Kniha poutavým způsobem čtenáře informuje o identitě ještě donedávna pohádkovým tajemstvím opředených lidí, uhlířů a dřevorubců, mužů lesa „horných chlapov“.

Celý program moderoval pracovník Generálního ředitelství LSR, š. p., Mgr. Peter Gogola. Ať se při akcích v Bystrici nebo ve Vydrově dělo cokoli, za vším stál organizátor celého programu, rovněž pracovník tohoto generálního ředitelství Ing. Ján Mičovský, CSc. Mohu jen napsat, že je to člověk, který z povzdálí tahá za nitky programu a který je i spoluautorem skanzenu. Tohoto chlapa je odevšad dobře vidět. A jeho vlastnost – dělat vše perfektně, slavila i tentokrát úspěchy.

Už se těším, až budu moci pokračovat v další tradici, a sice organizování tématických a poznávacích lesnických zájezdů českých a moravských lesníků na Slovensko – zejména do vydrovského lesnického skanzenu!

Jiří Junek