ČO JE PRO SILVA
PRO SILVA NA SLOVENSKU
PRO SILVA V EURÓPE
ODBORNÉ PRÍSPEVKY
Publikované príspevky
Články, postrehy
Fotogaléria
Prezentácie
Videoprezentácie
Diskusné fórum
Cudzojazyčné publikácie
Literatúra
PRAKTICKÁ APLIKÁCIA
AKTIVITY

AKTUÁLNE

NÁVRAT

€ EUROKALKULAČKA

 
  Lesy > Les a jeho funkcie > Pro Silva > Pro Silva Príspevky > Publikované príspevky > Lesnická práce 11/2005: Smrkové hospodářství na majetku R.Kinského


Lesnická práce 11/2005: Smrkové hospodářství na majetku R.Kinského

Smrkové hospodářství na majetku R. Kinského

Vladimír Tesař, Jiří Souček, Josef Šteidl

http://lesprace.silvarium.cz/content/view/59/16/

Středoevropské lesnictví dnes zaměřuje značnou pozornost na smrkové porosty, zejména monokultury. Není to v lesnické historii poprvé a je to pro rozporný výsledek tohoto umělého hospodářského útvaru pochopitelné. Výhodou stejnověkých smrkových porostů je jejich matematicky předvídatelný vysoký výnos a poměrně snadný pěstební systém, uskutečnitelný v přehledném, téměř geometrickém prostorovém pořádku. Na opačné straně nevýhodou je velké ohrožení porostů živelnými kalamitami, a tudíž nebezpečí, že zcela nepřirozené složení lesa ohrozí nejen hospodářskou prosperitu majetku, ale i setrvalost takového způsobu využívání lesa. Za těchto okolností nebylo a není snadné najít spolehlivé řešení a rozhodnout o způsobu hospodaření.

Historické souvislosti hospodaření

Vedle uvedených obecných problémů má každý lesní celek porostní a hospodářské zvláštnosti a společenské souvislosti, jež podmiňují rozhodování.

Majetek MVDr. Radoslava Kinského je příkladem za mnohé majetky nebo správní jednotky státních lesů u nás s podobnými hospodářskými problémy. Jeho rozloha činí 5612 ha porostní plochy, z té 4740 ha zaujímá smrk, z velké části v monokulturách založených po rozsáhlých plošných polomech na přelomu 20. a 30. let 20. stol. Les v polohách zhruba mezi 700 a 800 m n. m. náleží smrko-bukovému, v nižších polohách jedlo-bukovému lesnímu stupni.

Současný hospodářský problém majetku má dávné historické kořeny, nový je jen rozsahem a možným dopadem v případě, nebude-li řešen. Smrkové porosty zde byly zakládány od přelomu 18. a 19. stol., jako mnohde jinde, na místě lesa vytěženého na velkých rozlohách kvůli potřebě dřeva pro hamry, hutě, sklárny a stavby. Zajistily novou prosperitu, která však byla narušována živelnými kalamitami: vichřicí v r. 1829, 1833, 1868, 1870, 1903, 1907, 1915, významnými sněhovými polomy kombinovanými s ledovkou v zimách 1904/1905 a 1907/1908. Dnešní stav majetku je osudově poznamenán „nadkritickým“ sněhovým závěsem za sněhové bouře 26.–27. 10. 1930, k němuž se bezprostředně přidala vichřice. Zničeny nebo poškozeny byly téměř všechny porosty starší 30 let v pásmu mezi 500 a 700 m. Ještě několik let poté docházelo k opakovanému menšímu poškození. Bylo zpracováno celkem 742 tis. m3 dřeva, tj. 138 m3/ha.

Obnova zničeného lesa skončila až v průběhu 2. svět. války. O tom svědčí současné zastoupení 6. a 7. věkového stupně. Oba společně zaujímají 40 % plochy, tj. při obmýtí 120 let 2,4 násobek normálního rozložení, pochopitelně i smrk v nich zaujímá 42 % z celkové rozlohy. Příznačný pro takto vzniklé porosty je i podíl jiných dřevin na celkové porostní ploše: vysoce nadprůměrné zastoupení jasanu (86 %), bříz (66 %), modřínu (61 %) a olše lepkavé (55 %), a naopak silně podprůměrné zastoupení jedle (6 %) a buku (5 %); zastoupení borovice činí 21 %.

Směr obhospodařování majetku byl do r. 1948 jednotný. Doc. Ing. Jaroslav Švarc začal již po roce 1945 s přestavbou smrkových porostů. Výrazně ovlivněn prof. B. Polanským rozvinul podrostní hospodářství. Po zestátnění byl majetek spravován v různém správním uspořádání, delší dobu před restitucí majetku v r. 1993 dvěma lesními závody. Na polesích spravovaných LZ Přibyslav pokračovalo původní hospodaření v mezích možností. Přesvědčivé pěstební výsledky oprávnily zařazení této části majetku do evropského soupisu příkladných objektů „přírodě blízkého hospodaření“. V porostech obhospodařovaných LZ Nové Město na Moravě byla rozsáhlým smrkovým porostům, tehdy středně starým, věnována běžná pozornost, a nebyly tak využity možnosti pro usnadnění příští obnovy.

Zásadní skutečnosti pro dnešní rozhodování

- Smrk má plošné zastoupení 85 %, hmotové 90 %.

- Většinou malá připravenost porostů pro zahájení obnovy; zpevňovací seče v minulosti založeny opožděně a jen na malé části majetku.

- Většina porostů byla v nedávné minulosti znehodnocena jelení zvěří; výskyt a intenzita poškození stromů určuje charakter pěstebního výběru.

Hospodář dnes spravující majetek si byl vědom rizika, že dnešní velmi produktivní porosty může v budoucnu zasáhnout podobná pohroma jako v minulém století a majetek postihnout hospodářský propad. Majiteli navrhnul takové riziko minimalizovat zásadním hospodářsko-úpravnickým rozhodnutím a odpovídající úpravou pěstebního systému a v novém duchu byl vypracován lesní hospodářský plán LHP) s platností od 1. 1. 1999.

Existuje široká zkušenost a praxí potvrzené principy přestavby smrkových monokultur. Jejich dodržení je zvlášť naléhavé v rozlehlých souvislých komplexech, kde je nutno přestavbu rozložit do dlouhého období a zahájit ji již v dospívajících kmenovinách. Existují četná „pro“ a „proti“ takovému postupu, odpovědný lesní hospodář se musí rozhodnout sám. Může volit mezi dvěma možnými, nikdy ne zaručenými, vždy jen velmi pravděpodobnými scénáři vývoje podobného lesa.

Scénář 1

K riziku rozvratu lesa se nepřihlédne, snahou bude získat maximální možný výnos. Porosty budou pěstovány v plošně homogenním, spíš vysokém zakmenění až do růstového stupně zralé kmenoviny. Za předpokladu čtyřicetileté obnovní doby se začne s obnovou 20 let před stanoveným obmýtím, tj. ve věku 80 až 90 let. Očekává se, že se celý postup zdaří až do konce. Nastane-li kalamitní situace, vzniknou ztráty nejen na objemu, ale i na zpeněžení napadlé dřevní hmoty a zničené plochy bude třeba s vysokými náklady zalesnit.

Scénář 2

Rizika rozvratu lesa se zmírní jejich časovým rozložením. Začne-li se s obnovou záhy, tj. v kategoriích našeho zavedeného plánování „předčasně“, dostaví se bezprostředně ztráty na objemu produkce. Trvající riziko rozvratu lesa je sníženo tím, že na dílčích plochách je již zajištěna nová generace lesa, která bude opěrnými body stability porostu; situace rozlehlých kalamitních ploch nemůže nastat. Účinnost opatření bude záležet na výměře zabezpečené plochy majetku do daného okamžiku. K tomuto podstatnému hospodářskému efektu přistupuje i zušlechtění porostní zásoby, pro kterou je v dlouhé době dost prostoru. Brzy zahájená obnova je cenou za pravděpodobné vyvarování se kalamitní situace.

Pěstebně-technologické řešení

Pěstebně-technologické řešení spočívá v kombinaci okrajové clonné seče pro dosažení zmlazení smrku s obnovou buku a jedle ve skupinách. Skupiny (kotlíky) se zakládají v prostoru předsunuty před víceméně liniový obnovní postup smrku ve směru proti bořivému větru ze západního sektoru. Postup zaslouží bližší vysvětlení v několika bodech.

- Melioračním a zpevňujícím dřevinám (MZD) zajistit pevné místo ve výstavbě porostu.

Aby buk a jedle byly schopny posílit mechanickou stabilitu porostu, musí trvale dosahovat do hlavní úrovně porostu. Výškový přírůst buku a jedle kulminuje později než přírůst smrku. Znamená to, že jim musí být poskytnut před smrkem časový předstih, v poměrech jedlo-bukového a smrko-bukového lesního stupně nejméně deset, lépe patnáct i více let.

Na daném majetku se postupuje tak, že se v dospívajících porostech vykonávají silné probírky, v prvé řadě nutně zaměřené na odstranění nejvíce poškozených stromů. V místech určených pro podsadbu buku a jedle se zakmenění sníží na 0,7. Vysazuje se ve skupinách o velikosti okolo 0,1 ha, výsadby se oplocují drátěným pletivem. Proclonění původního porostu většinou podněcuje přirozenou obnovu smrku a dalších dřevin, vlivem vyšších nároků těchto dřevin je však jejich výškový přírůst nižší než přírůst buku nebo jedle. S odrůstáním výsadeb se většinou zvyšují i jejich nároky na světlo. Další postup prořeďování porostu závisí na potřebě uvolnit novou generaci v důsledku postupně se zvyšujících nároků na světlo, ale též na růstu a zdravotním stavu původního porostu. Clonění buku a jedle shora zajišťuje jejich rovnoměrný růst, přirozené prořeďování a tvarování.

Bezprostřední napojení kotlíků na pruhovou clonnou seč je technologicky možným, ale ne výhodným biologickým řešením. Princip časového předstihu se totiž zdaleka nemůže uplatnit, není možné zajistit světelné klima vhodné pro buk s jedlí a současně i pro smrk. Každé větší odclonění využije spíš smrk, který tím dohání relativně malý výškový předstih buku s jedlí a snadno je předroste. Proto prostorový předstih před obnovní „frontou“ smrku musí být vykalkulován s ohledem na obnovní dobu porostu. Tomu pak bude odpovídat šířka pracovního obnovního „pole“.

Pro velký plošný rozsah monokultur se na daném majetku podle LHP s obnovou začíná již v porostech od věku nad 50 let (tab. 1.) V průběhu realizace nového LHP se postupně zvýšil podíl přirozené obnovy na úkor obnovy umělé, značnou částí umělé obnovy jsou podsadby (tab. 2).

- Dřeviny pouze meliorační a zpevňující, nebo současně i produkční?

Tato otázka je spojena s formou smíšení dřevin a je nejvíce oprávněna ve vztahu k buku. Jednotlivá příměs buku i jedle je teoreticky možná a technologicky uskutečnitelná; zdar je však nejistý a celý proces založení porostu nákladově stěží přijatelný. S ohledem na uvedené růstové vztahy dřevin buk v takové pozici může splnit jen meliorační funkci, snad i být zdrojem přirozené reprodukce. Zhodnocení dřeva bude vždy podprůměrné. Poměrně dobrou jakostní produkci dřeva lze očekávat pouze ze skupin, v nichž může být buku věnována soustředěná výchovná péče odpovídající jeho biologickým požadavkům. Dojdeme nakonec k tomu, že skupiny buku, a konečně i jedle jsou ze všech podstatných hledisek nejvýhodnější. Spojují zjednodušení pěstební technologie, v promyšleném prostorovém uspořádání vytvářejí kostru zpevnění porostu, a konečně v dospělých porostech poskytnou i hodnotnou produkci dřeva.

- Prostorový pořádek obnovy a přestavby lesa.

Při rozsahu úkolu obnovy a přestavby smrkových monokultur na daném majetku nelze přijmout postoje odmítající prostorově promyšlený postup přestavby. Výstavba každého typu monokulturního porostu se zásahem přírodních činitelů přirozeně rozkládá. Nabízí se pak logická otázka, do jaké míry mohou tvořící se porostní světliny a mezery být prvotními obnovními prvky. Soudíme, že pouze okrajově. Na tomto procesu nemůžeme stavět, spíš mu musíme předcházet. Přednost odsuzovaného geometrického uspořádání obnovního postupu hájíme definovaným systémem, přehledností, snadnou kontrolou a hodnocením. Kdokoliv a kdykoliv může iniciativně využít samovolně vznikajících východisek obnovy lesa, pokud to bude v souladu s celkovým plánem obnovy porostu.

- Usnadnit přestavbu pomocí zpevňovacích sečí.

Zahájení obnovy porostů nedostatečně k obnově připravených s sebou nese riziko rozvratu větrem. To lze v nepříliš skloněném terénu podstatně snížit zpevňovacími sečemi, dnes bohužel opomíjeným, nebo dokonce zapomenutým pěstebním opatřením. Na jedné části majetku byly rozluky a závory založeny na přelomu 80. a 90. let minulého století. Protože se tak stalo až ve věku okolo 50 let, nemohly být přivedeny k plné účinnosti. Smyslem rozluk a závor je rozčlenit rozsáhlé stejnorodé smrkové porosty v prostorově osamostatněné jednotky, budoucí obnovní pole. Proto se vkládají do porostů v prostorovém uspořádání vyhovujícím příští obnově.

Přestavba vyžaduje systematickou práci a jasný cíl

Je vhodné zdůraznit, že úplný, nebo alespoň výrazný úspěch přestavby smrkového hospodářství v zájmu jeho ekonomické jistoty a ekologické stability bude záležet na dlouhodobé systematické práci s jasnou představou konečného cíle. Kultivovat MZD je nezbytné pro přiblížení lesa přirozenému stavu. Stále nové a nové poznatky o ekologii lesa totiž potvrzují, že je to správný směr. Je však třeba vzít na vědomí, že vyhovění tomuto legislativnímu příkazu je jen nakročením na tuto cestu. Za ním musí následovat úsilí o věkovou přestavbu lesa.

Uplatňovaný pěstební systém klade vyšší nároky a znamená určitou ekonomickou oběť. Počáteční náklady na zavádění buku a jedle se postupně navracejí využitím přirozené obnovy smrku při použití clonné obnovy a omezením prvních výchovných zásahů, když se cloněné kultury a nárosty přirozeně diferencují a tvarově zušlechťují. Počáteční výnosová oběť se zmírní i zvýšením kvality stromového inventáře mateřského porostu světlostním přírůstem v průběhu déletrvající clonné obnovy. Dosavadní výsledky na majetku dr. Kinského ve Žďáru nad Sázavou ukazují, že použitý systém je zvládnutelný a úspěšně realizovatelný a v dalekém výhledu hospodářsky výhodný.

 

 

Příspěvek byl zpracován v rámci řešení výzkumného záměru LDF MZLU v Brně č. MSM6215648902 a grantového projektu GAČR č. 526/04/P180.

Adresy autorů:

Prof. Ing. Vladimír Tesař, CSc.

LDF MZLU v Brně

E-mail: tesarv@mendelu.cz

Ing. Jiří Souček, Ph.D.

VÚLHM, VS Opočno

E-mail: soucek@vulhmop.cz

Ing. Josef Šteidl

Lesy MVDr. R. Kinského

E-mail: lesni.rada@worldonline.cz
Stránka vytlačená z www.lesy.sk
 
 
 
         
© 2012  Lesy Slovenskej republiky š.p., všetky práva vyhradené