Šindelka je perlou Harrachova a uvítá i vás

Loňský prosinec byl zejména v podhorských oblastech nehostinný, truchlivý. Mlhy, zataženo, pořádnou fotku na titulní stranu nebylo možné nikde spáchat. Tak jsem se vypravil do hor, konkrétně do Krkonoš a ještě konkrétněji do Harrachova. To by byl čert vápeníkem, abych tam něco nenafotil. Je to ještě v Libereckém kraji, krásně je tam jako snad u nás všude, tak při troše štěstí…

Štěstí se nade mnou smilovalo. Pod harrachovským autobusovým nádražím se ještě válely mlhy, ale nahoře svítilo slunce a dokonce i ležel sníh! Mnoho fotografů určitě v podobné nouzi zachránily úžasné Mumlavské vodopády kousek nad městem při cestě na Voseckou boudu. Inspirovaly i mne. Pracovníci Krkonošského národního parku při cestě instalovali několik vkusných informačních tabulí. Ale foťte tabuli jen tak – bez lidí. Po cestě se blížil mladý pár. Tak jsem je s úsměvem č. 4 lákal k tabuli, že si je jako vyfotím. Ale ouha, byli to Němci. Něco jsem si ze školy z němčiny pamatoval, ale mezi námi – ústa by jim neupadla, kdyby se před cestou do jiné země také trošku jazykově vybavili, něco se dovtípili a s ochotou a humorem vyhověli a postáli u tabule.

Spokojen s fotkami z Mumlavy jsem se chtěl trochu ohřát. V Harrachově hned první domeček pod lesem je ŠINDELKA. Vkusná dřevěná tabule zve k návštěvě Lesnické a myslivecké expozice, otevřeno denně 9–12 a 13–17.30 hod. Vstoupil jsem jako slušný člověk po zaklepání a ovanulo mne nejen teplo, ale i krása. Krása dřeva, kamene, starých fotografií, obrázků, kterým vévodí půvabná Diana na jelenu a filmů o krkonošské lesnické a myslivecké historii i současnosti.

V Šindelce jsem se znovu setkal s mladou dvojicí od Mumlavských vodopádů. Vedoucí expozice Ing. Karel Roit mne jim představoval, ale ti se ke mně již hlásili jako ke starému známému. A když se to tak vezme, byli to vlastně první návštěvníci Šindelky po jejím oficiálním otevření toho dne – 14. prosince 2004 dopoledne.

Otevření Lesnické a myslivecké expozice KRNAPu v Harrachově bylo svojí úrovní hodno Krakonošova království. Věrná sojka tentokrát Krakonošovi nezvěstovala, že má v revíru škodnou, ale vzácné hosty. Vládce hor, v podání ředitele lesnického učiliště v Harrachově Michala Beneše, se oděl do hromového a větrového pláště, nasadil klobouk se snad všemi horskými bylinkami za stuhou, do jedné ruky vzal mlhovou dýmku, do druhé hůl, která tentokrát netrestala, a vykročil uvítat hosty. To již zazněla fanfára trubačů ze SLŠ Trutnov, a hosty, mezi nimiž byli zástupci Ministerstva životního prostředí Ing. Jan Řezníček a Hana Minaříková z odboru rozpočtu – úseku investic, ředitel národního parku Šumava RNDr. Pavličko, z druhé strany Krkonoš přijel ředitel národního parku      , přivítal ředitel Krkonošského národního parku Ing. Jiří Novák. Slavnostního otevření expozice se zúčastnil i starosta Harrachova Václav Cajthaml. Přítomní byli také mnozí z těch, kteří expozici pomáhali vytvářet. Ředitel národního parku zapálil před Šindelkou oheň a spolu s Krakonošem přestřihli pásku. Slavnostní akt byl stvrzen kalíšky krkonošské medoviny.

Co to vlastně byla ta Šindelka? Na staré fotografii, která je také součástí expozice, je vyfocena kamenná budova, obklopená stohy řeziva, připraveného k výrobě šindele. Ten se zde vyráběl od počátku 19. století až do roku 1964, poslední zde vyrobené šindele byly určeny na opravu střechy Labské boudy. Potom zde bylo skladiště až do roku 2000, kdy objekt koupil KRNAP a pracovník její Správy Ing. Petr Kadleček dostal nápad, že by v něm mohla vzniknout lesnická a myslivecká expozice. Ta na Harrachovsku dosud chyběla. A přitom bylo co ukázat. Lesník Ing. Kadleček spolu s ostatními kolegy tomuto záměru věnoval pět let života. Projekt expozice vypracoval Ateliér David z Liberce.

Ministerstvo životního prostředí na realizaci poskytlo finanční prostředky, z velké části ale náklady hradil KRNAP z vlastních prostředků. Výhodou je i to, že v něm pracují šikovní lidé od řemeslníků, kteří dokáží pravá kouzla se dřevem, po zkušené výtvarníky z odboru propagace akademickou malířku Renatu Opltovou a Ing. Michala Šíra. Ti byli autory výtvarného zpracování expozice.

Na co se v ní můžete těšit? Detaily vám neprozradím, bylo by po těšení a tajemství. Stačí říci, že v přízemí kromě recepce s možností zakoupení knih o Krkonoších a mnoha vkusných upomínkových předmětů je expozice lesnictví. Představuje veškeré lesnické činnosti, v současnosti některé již zaniklé. Děti si určitě vyhrají u názorné ukázky plavení dříví na modelu. (Při otevření expozice si vyhráli i staří fořti.) Expozici myslivosti pod schody do prvního poschodí uvádí obraz půvabné bohyně lovu sedící na jelenu. Něco však přece jen prozradit musím. Na kmeni, který stojí z přízemí do patra, uvidíte trhače šišek v životní velikosti a děti si na trenažéru mohou vyzkoušet svoje znalosti stop lesní zvěře. Plošné i trojrozměrné exponáty doplňuje několik videofilmů na vhodně rozmístěných monitorech. Návštěvníkům bude sloužit i komorní projekční místnost.

Vedoucím expozice a současně průvodcem s nejvyšší odborností, je lesník s praxí na někdejším Lesním závodě Harrachov a potom na Oblastní správě toků LČR, s. p., Ing. Karel Roit, který v Harrachově žije již 27 let. Ve službě se zde střídá s kolegyní   .

Nemusíte se bát, že do Šindelky netrefíte. Stojí naproti Lesní správy KRNAPu v Harrachově nedaleko autobusového nádraží. Protože je organizačně přičleněna k harrachovskému informačnímu centru KRNAPu, stejně jako ono je otevřena každý den. Tak než vykročíte podél Mumlavy „na hora“, na cestu vás určitě příjemně naladí Šindelka.

 

Aktuální problémy lesního školkařtví

Tak zněl název odborného semináře, který pořádalo 9. prosince 2004 v Havlíčkově Brodě pod záštitou úseku lesního hospodářství MZe ČR Sdružení lesních školkařů ČR. Seminář byl určen lesnické veřejnosti zabývající se nakládáním se sadebním materiálem lesních dřevin a pro oborové specialisty lesnického výzkumu a školství.

V souvislosti se vstupem naší republiky do EU bylo třeba odstranit rozpory bránící dosažení shody našich právních norem s normami EU. Tato skutečnost se stala i hlavním podnětem k vydání zákona č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin a následně pak jeho prováděcí vyhlášky č. 29/204 Sb. Dílčí neujasněnosti a především nedostatečná konkretizace přechodového období vyvolává řadu problémů a spekulací. Současně je zástupci lesních školkařských subjektů upozorňováno na některá zákonná ustanovení, která jsou v reálném školkařském provozu nesplnitelná či mající vážný negativní dopad na jejich ekonomiku hospodaření. Na semináři vystoupili mimo jiné i pracovníci úseku lesního hospodářství MZe Ing. Jiří John a Ing. Miroslav Řešátko, CSc., kteří i odpovídali na dotazy účastníků.

Záměrem semináře bylo i přijetí stanoviska k základním problémům v lesním školkařtví. Z jeho textu redakce vybrala tyto nejdůležitější pasáže:

„Trh s produkty lesních školek je značně specifický a svým tržním prostorem limitovaný. Školkařské podnikatelské subjekty jsou kromě toho vystaveny značným rizikům vyplývajících z působení vlivů počasí, cykliky semenných roků a jednotlivých lesních dřevin a také výskytu celé řady nově se objevujících chorob a škůdců na sadebním materiálu či osivu. Pro lesní školkařtví však prakticky neexistuje možnost čerpání ekonomických podpůrných stimulů v podobě dotačních titulů, podpůrných ekonomických programů, či možností využití finančních náhrad za vzniklé nezaviněné škody. Ve srovnání s okolními zeměmi se proto naše lesní školkařtví dostává technicky a technologicky na obecně klesající úroveň. Jako žádoucí se jeví zařazení lesních školkařských subjektů do kategorie „vlastníků lesa“ s možností přístupu k některým dotačním titulům.

Lesní školkařtví je považováno za činnost, která má pro vlastníky lesů především službový charakter. Uznané zdroje osiva jsou však v rukou vlastníků lesů a osivo lesních dřevin z těchto zdrojů se tak stává nejen strategickým materiálem, ale i nástrojem k možnosti ovlivňování rozvoje či útlumu školkařských podnikatelských subjektů. Je proto potřebné zjednodušit evidenční a povolovací systém k možnosti nákupu lesního osiva od vlastníků a v těch případech, kdy vlastníkem zdroje osiva je stát, postupovat formou nabídky osiva lesních dřevin k prodeji lesním školkařským subjektům.

Po podrobné analýze jednotlivých ustanovení tohoto zákona, zejména pak § 6 a 40, a projednání problematiky na řadě odborných jednání je evidentní, že je plně žádoucí znění předmětného zákona ve smyslu možnosti jeho reálného naplnění novelizovat.“

 

Kam se poděly kozy bezoárové z Pálavy?

Na Žižkově vrchu, dnes více známém jako Vřísek, stojí v překrásné přírodní scenérii lesa a skal východně od starobylé obce, kdysi městečka Holan, poněkud zchátralý zámeček. Na tomto místě bylo údajně slovanské hradiště kmene Pšovanů. Kolem roku 1570 zde vybudoval český šlechtic Jan z Vartemberka renesanční lovecký zámeček. Z této doby pochází zápis, podle něhož byla kolem Žižkova vrchu obora, v níž se chovalo na 100 jelenů, daňků i jiné zvěře, nedaleko byla bažantnice. Posledním majitelem zámku byl Emanuel Lichtenštejn, který po roce 1945 přesídlil do Lichtenštejnska. Zámek a Holany navštívil 8. října 1985 ve svých 77 letech. Od roku 1948 patří Žižkův vrch Státním lesům.

Proč se toto místo jmenuje Žižkův vrch? Podle pověsti měl tento husitský vojevůdce v Holanech bratra, katolického faráře. Zajal jej a nechal na Vřísku umořit hladem v hladomorně.

Dnes v se oboře zvané Vřísek, kterou obhospodařují Lesy České republiky s.p., Lesní správa Česká Lípa, nechovají jeleni, ale mufloni a to v celkovém počtu 138 ks. Po zrušení chovu kozy bezoárové na Pálavě bylo státním podnikem Lesy České republiky do této obory v letech 1994 – 96 postupně vypuštěno 14 ks této zvěře za účelem zachování populace kozy bezoárové v Čechách. V současné době má stádo kozy bezoárové na Vřísku početní stav 28 ks. Z toho je 13 kozlů, 12 koz a 3 kůzlata. Dá se říci, že přemístění kozy bezoárové z Pálavy na Českolipsko bylo úspěšné a populace tohoto druhu v Čechách zůstane díky přístupu LČR  zachována.

Při zmínce o Žižkově vrchu nelze zapomenout na myslivecký rod Ložků, který je s ním spojen nejméně 150 let. Byl to český rod, který pocházel z panství Benátky nad Jizerou a který má třistaletou mysliveckou tradici. Všichni muži tohoto rodu byli myslivci. S jejich jménem je spojeno mnoho mysliven nejen na Českolipsku, ale i na Moravě, v Uhrách a v dnešním Chorvatsku. Poslední myslivec Žižkova vrchu z rodu Ložků – Julius – sem přišel s rodiči jako malý chlapec z Moravy, kde byl jeho otec postřelen pytláky. Neuměl ani slovo německy, musel navštěvovat německou školu a jeho rodina se poněmčila. Jeho potomci žijí v Německu a v Kanadě, ale Žižkův vrch rádi navštěvují.

Jedním z obdivovatelů těchto míst byl i Karel Hynek Mácha, který zde pobýval v letech 1832-33. V roce 1958 byla Máchovi na skalnaté vyhlídce odhalena pamětní deska.

Rubriku sme zostavili z príspevkov Jiřího Junka