Čeští lesníci na návštěvě středního a východního Slovenska

Jiří JUNEK

Již několikaletou tradici mají zájezdy lesníků ze středních Čech – ze Sedlčanska – a jejich přátel a rodin do různých lesnicky, přírodně i historicky zajímavých míst bývalého Československa i do zahraničí. Letos si na termín 8.-11.6. vybrali zájezd na Slovensko a vzpomněli si, že před časem jsem pořádal na Slovensko zájezdy pro pracovníky LČR, s. p. Společně s organizátorem zájezdu, lesníkem Miroslavem Votrubou ze Svatého Jana na Sedlčansku, jsme vybrali z mnoha variant cestu srdcem středního Slovenska až do jihozápadní a severní části východního Slovenska.

Snažil jsem se, aby se aspoň trochu seznámili se současným lesnictvím na Slovensku, ale i s jeho historií, zajímavými přírodními zvláštnostmi i některými významnými historickými místy. To byl také jeden z důvodů, proč jsme první zastávku umístili do okolí Harmance. I v těchto místech totiž působil významný slovenský lesník Jozef Dekret Matejovie, který se mimo jiné zasloužil o zachování tisů v lesních porostech v okolí Harmance. Po celonoční jízdě autobusem byla tedy návštěva NPR Harmanecká tisina příjemným osvěžením. Jen kousek od lesní správy Městských lesů Banská Bystrica v Dolním Harmanci jsou dvě významné a zajímavé stavby. Téměř v sousedství první vodní elektrárny, která zásobovala Harmanecké papírny elektřinou a ve které se dochovalo původní zařízení, ústí z Velké Fatry příkrá a romantická dolinka Rakytovo, kterou dosud vede přes dva kilometry dlouhý vodní smyk na spouštění dříví – rizňa. Více než před sto lety byla postavena bez použití jediného kousku kovu. Před časem mne k ní přivedl bývalý harmanecký polesný a nyní pracovník ředitelství LSR Ing. Michal Štefančík, Csc., který patří k těm, kteří se zasloužili o její zachování.

Další zastávkou byl Odštěpný závod LSR, s. p., Čierny Balog. Jeho ředitel Ing. Miroslav Engler nám umožnil návštěvu klenotu slovenských lesů – Dobročského pralesa. V sedle Slovenského rudohoří na Tlstém javoru nás očekával lesní správce LS Dobroč Ing. Petr Lukš, který nás pralesem provedl a poskytl zasvěcený výklad. V tomto pralese jsem byl již několikrát, ale sám bych v něm provázet nedokázal. Vždy je jiný. Padající velikáni, buky, jedle, javory, kteří dožili svůj život, zavalí sotva znatelnou stezku, na místech, kde byla v minulosti cestička, pro změnu vyrůstá mlází.

Dlouhý letní den nabízel možnost navštívit ještě nějaké zajímavé místo při cestě na ubytování. Ředitel OZ Beňuš Ing. Vladimír Iždinský nám umožnil cestu na Kráľovu hoľu i do jiných lokalit OZ. Meteorologové varovali před prudkým zhoršením počasí, a tak i když jsme ji měli v plánu jiný den, využili jsme této možnosti. Na 1948 m vysokém vrcholu Kráľovy holy bylo sice „boží dopuštění“, ale z úbočí pod vrcholem a od Kráľovy skaly byly ještě krásné výhledy na Slovenský ráj, Slovenské rudohoří a Muránskou planinu. Lesníky zaujal moderní způsob zpracování větrné kalamity z 19.11.2004 prostřednictvím lanovek a harvestorů. V souvislosti s kalamitou se stále hovoří o Vysokých Tatrách, ale například v obvodu OZ Beňuš padlo na milion kubíků dříví. Jen z Dopravně manipulačního skladu v Červené Skale denně odjede na deset vagónů dříví i z oblasti Kráľovy holy.

Původně jsme měli zajištěno ubytování v lesnickém Horském hotelu Pusté Pole mezi Telgártem a Vernárem. Tam ale bylo potřeba ubytovat pracovníky nutné při zpracování kalamity. Byla nám sice nabídnuta jiná lesnická ubytovací zařízení, ale protože byla vzdálena našemu cíli, využili jsme nabídky penzionu Ruffini v osadě Dobšinská Ľadová Jaskyňa, který spravují manželé Oravcovi – bývalý lesník, paní je původem učitelka. Postarali se nám o příjemné prostředí a ubytování a o dobrou stravu. Správce Horského hotelu Pusté Pole, jejich i můj kamarád Marián Oberhauzer, nás však stejně přišel navštívit a povyprávět o lesích a historii Horehroní, svého rodiště.

Příští den byl na programu Čierny Balog. Ředitel Čiernohronské železnice Ing.  Aleš Bílek nám do vláčku s parní lokomotivou nechal přistavit krytý bufetový vůz, počasí jízdě v letním otevřeném vagónku nebylo již příliš nakloněné. Dokonalé byly i další služby, které nám připravila Čiernohronská železnička i sdružení Vydra. Vlak bývalé lesní železnice nás přivezl až do areálu lesnického skanzenu ve Vydrovské dolině, kde nás kromě zastavení naučné stezky nejvíce zaujal zmlazený jedlový porost a v historickém stylu zařízená hájovna. Po krátké návštěvě muzea ČHŽ v Čierném Balogu jsme toto odpoledne příjemně zakončili na pravém salaši nad balockou osadou Komov. Někteří z nás se nejprve na ovčí sýr, žinčici a oštiepky dívali s nedůvěrou, ale nakonec jsme se spřátelili s bačou a valachy a také téměř všichni našli odvahu a ovčí dobroty pak ani nestačily.

V době „vlády“ Sv. Medarda se nedá očekávat příliš slunečné počasí, tedy v tu dobu i na Slovensku nadmíru vytrvale pršelo. Plánovaná prohlídka jižní části Slovenského ráje proto neměla význam. Ke slovu tedy přišel osvědčený zámek Betliar s loveckými expozicemi a krásnou, mladičkou, černookou průvodkyní a hrad Krásná Horka. To jsou ale všechno historické a kulturní památky, lesníkům je potřeba program zpestřit něčím z jejich oboru. A tak přišlo ke slovu překvapení zájezdu – návštěva Střediska chovu koní v Dobšiné. Návštěvu nám umožnil jeho vedoucí Ing. Vladimír Šmelko. Provázel nás pan Imrich Palocsányi, který nám ukázal volně se pasoucí koně, chovné klisny i plemenné hřebce.

Poslední den po návštěvě Dobšinské ľadové jaskyně měli účastníci zájezdu možnost uvidět následky i zpracovávání větrné kalamity ve Vysokých Tatrách, kde se jim věnoval pracovník Ochranného obvodu Štrbské Pleso Štátnych lesov TANAPu Pavel Král. Kromě informací o kalamitě se čeští lesníci dozvěděli od tohoto lesníka, fotografa, potápěče, publicisty a amatérského filmaře mnoho zajímavého o historii a současnosti Štrbského plesa.

Všechno hezké však jednou končí, zbudou příjemné vzpomínky na místa a lidi, kteří se nám obětavě věnovali. Díky patří jim i řidiči Jiřímu Švejdovi, který nás po Slovensku bezpečně a s jistotou vozil. Slovenské kolegy na oplátku rádi uvítáme v českých a moravských lesích a jejich péči jim oplatíme.